mik

Umět něco rukama je taková přidaná hodnota, říká návrhářka Mikešová

Ne každý může říct, že jej živí tradiční řemeslo. Mladá návrhářka Jana Pešatová Mikešová patří mezi tyto výjimky. Základ její práce tvoří totiž předení vlny. Zpracovává tak ovčí vlnu z Peru, Austrálie či Španělska, nejčastěji merino. A proč nepoužívá české ovce? Jejich vlna je hrubší a studí i kousavější, jak prozradila. V našem tradičním rozhovor jsme se jí zeptali nejen na to, jak buduje svoji značku, či proč se rozhodla opustit nejznámější českou školu přes design, ale také na řemeslo. Jak Pešatová Mikešová prozradila, z jejích spolužáků nepřede nikdo. Ona sama, než začne připravovat jednotlivé kousky nové kolekce, přede vlnu i několik desítek hodin.

foto-olivie-dvorakova-1

Foto: Olívie Dvořáková

foto-olivie-dvorakova9

Foto: Olívie Dvořáková

Umět tradiční řemeslo nebývá časté. V dnešní mladé generaci, kde je být cool jakousi hodnotou, není o podobné věci příliš velký zájem. Jak vy vnímáte řemeslo, jaký k němu máte vztah? A myslíte si, že je pro vás výhodou, že dnes tak něco neobvyklého umíte?

Myslím si, že je vždycky fajn, když člověk umí něco rukama, je to taková přidaná hodnota. Navíc se k tomu může ve stáří i vrátit. Ale přijde mi, že poslední dobou je to celkem in i u mladší generace. Do podvědomí se dostává zdravější životní styl a vůbec jiný pohled na módu, že nemusí být tak spotřební. Chci tím říct, že v mém okruhu se mladí lidé zajímají o jiné věci než generace předtím, možná tak je to i u řemesla.

Už se stalo, že zákazník si vyzkoušel něco, o čem pochyboval, nebo se to vůbec bál vyzkoušet, ale vy jste poznala, že pro něj to pravé a „přiměla“ jste jej do toho jít?

Ano, to se mi stalo několikrát. Na ramínku vypadá daná věc jinak, než když si jí člověk oblékne. Jinak to platí stejně jako u těch barev uvedených výše. Člověk může mít představu, že mu něco nesluší, ale přitom to může být jenom nějaký jeho dojem, který si mohl mylně vytvořit. Někdy stačí změnit jenom styling nebo detail.

foto-olivie-dvorakova6

Foto: Olívie Dvořáková

foto-olivie-dvorakova10

Foto: Olívie Dvořáková

Váš ateliér a značka MIK funguje již několik let, účastnila jste se i akcí v zahraničí. Při ohlédnutí zpět, co bylo podle vás nejnáročnější při rozjezdu vlastní značky?

Já bych neřekla, že ten rozjezd je za mnou, abych byla upřímná. Značku jsem si založila při studiích, takže jsem na ní neměla tolik času. Až teprve teď se věnuji značce naplno. Nejnáročnější je uspořádání ročního harmonogramu a zařizování mnoha věcí okolo chodu značky a vyčlenit čas pro samotnou tvorbu. Důležitou roli hraje i počáteční kapitál.

Je nějaká rada či ponaučení, které jste si za poslední roky odnesla? Nebo čemu byste se raději vyvarovala, kdybyste mohla vzít čas zpět?

Nic konkrétního asi nemám. Jsou to možná jenom drobnosti, kterými se člověk jenom učí, ale nic zásadního naštěstí nemám. Velmi důležitý je ale výběr lidí, se kterými chce člověk spolupracovat. Pak se dá všechno vyřešit a nic není problém.

Dokázala byste popsat, jaký je rozdíl mezi tím, když pro sebe nakupují ženy a když pro ně nakupují jejich drahé polovičky?

Určitě. Ženy často kupují emotivně, to rozhodnutí je v rámci okamžiku. Mají na ten výrobek jiné priority než muži. U žen rozhoduje barva, střih, jak jí to sluší a možná také cena. Muž kupuje více rozumem a u něho zase hraje roli materiál, technické zpracování, možná přidaná hodnota a zřejmě komfort. Cena ani tak ne.

foto-olivie-dvorakova8

Foto: Olívie Dvořáková

foto-olivie-dvorakova-2

Foto: Olívie Dvořáková

foto-jedenact-kocek8

Foto: Jedenáct koček

foto-jedenact-kocek

Foto: Jedenáct koček